Sinon Maro :: MAGIC WORLD RPG

Úvod > Sinon Maro

INFORMACE

Hráč: Alexxiss
Jméno a přijmení: Sinon Maro
Přezdívka: ---
Pohlaví: Žena
Druh čaroděje: Adtaz "Iluzionistka"
Tým: RS
Datum narození: 5.10.1999 (♎)
Zaměstnání/škola: Nezaměstnaná
Rodina:
Své pravé rodiče nezná, neví, zda jsou naživu.
"Babička": Yumeka Maro
Temperament: Flegmatik

Povaha:

Sinon je povahově, díky její minulosti dost uzavřená. Nijak nevyhledává vztahy s ostatními lidmi a život osamotě jí naprosto vyhovuje, má ráda svůj osobní prostor. Získat si její důvěru stojí pekelné úsilí a spousta lidí to na začátku vzdá, proto Sinon žádné přátele nemá, už ne. Po smrti Shina jí tíží vina nad jeho smrtí, že nebyla dost rychlá a úsmívá se velmi zřídkakdy a když už, tak smutným úsměvem.

Nerada zapojuje emoce a pokud vůbec, tak to na ní není moc poznat. Nemá ráda změny, čím větší změna je, tím víc jí to vadí a hůř si zvyká. Taky nesnáší, když se jí někdo snaží říkat, co má dělat a poroučet. Nesnáší, když se někdo povyšuje nad ostatní a ještě je k tomu šikanuje (vlastní zkušenost) Jen tak něco jí nenaštve, většinou jen to, když se někdo dotkne někoho, na kom jí záleží (těch osob moc není), nebo když si silnější dovolí na slabého. Nejraději věci, jako např. domácí úkoly, odkládá na později, nebo je udělá pár minut před termínem.

Není vůbec týmový hráč, dříve byla, se Shinem se jí spolupracovalo dobře (i když jí někdy štval), ale potom něco se změnilo, zlomilo v ní a ona nechce s nikým spolupracovat, ráda vše udělá sama, nechce mít zodpovědnost nad další smrtí svého parťáka, zažít to znovu. Ať už uspěje, nebo zklame, nechce se jí o to s druhým dělit, může pak oslavovat, nebo hubovat, sama sebe. Své emoce nedává najevo (jen ty vážně silné)

Pokud je k nějakým druhům čarodějům více nedůvěřivá a nesnáší je, jsou to určitě Eviarové. Nejen, kvůli Shinovi (i když to je jeden z hlavních faktorů), ale prostě jí dohoda s démonem přijde nesmyslná a nechápe, jak někdo může být tak zoufalý, aby to udělal, co tak moc může někdo chtít?

Historie:

Jedné, deštivé noci se narodila holčička… kterou její rodiče pojmenovali Sinon. Kdo ví, co se té noci přihodilo, důležité je, že Sinon byla té noci od rodičů odvedena.. nebo se jí vzdali dobrovolně? Ta druhá varianta přijde Sinon pravděpodobnější, i když neví, zda to byli lidé, nebo byli.. jiní, jako ona.

Každopádně se dostala do dětského domova. „Někdo tě položil před naše dveře, zazvonil a utekl, nikoho jsme neviděli..u tebe byl jen vzkaz s tvým křestním jménem“ říkávali jí v dětském domově, kam se dostala. Sinon i přes to, že se jí v domově nelíbilo, se snažila na všem najít něco pozitivního, to jí brzo opustilo. Sinon si nikdy nedokázala najít přátele, bylo to tím, že jí říkali „Zrůda“. Ptáte se proč? Protože se jednoho dne v jídelně stala jedna věc..

Jelikož Sinon neměla v domově žádné přátele, tak se kolem ní brzy seskupili tyrani, kteří měli radost, když jí mohli zesměšňovat, ztrapňovat a dělat jí zle. Když seděla sama na lavici, přisedli si k ní a furt jí nějak provokovali. „Jsi monstrum, přísahal bych, že když jsem tě sledoval, najednou jsi zmizela!“ zasyčel na ní jeden z nich, ten, kterého z nich nenáviděla asi nejvíc..

Tuto scénu, co se stala poté, co po ní začali pokřikovat ještě další, horší, věci, si Sinon vybavuje jen mlhavě. Vůbec netušila, co to dělá.. jen jí to připadalo správné, bránit se. Zaměřila se na jednoho z nich, s vypětím všech jejích magických sil, jak jí našeptával instinkt. Hiroki (ten kluk, kterého z nich nejvíc nenáviděla) ztuhl a s ním i jeho úsměv na tváři. Měl takový, prázdný výraz. „Je – je ti něco, Hiroki?“ zeptal se ho jeho kamarád, se kterým na Sinon doráželi nejčastěji. Po chvilce Sinon od Hirokiho odtrhla pohled a kouzlo pominulo, Hiroki se chvilku vzpamatovával, potom na ní zaječel: „ty mrcho! Co si o sobě myslíš? Že nás tu všechny očaruješ, hm?“Byl naprosto nepříčetný a chtěl se po ní vrhnout…

Žena, která měla (jako jedna z mála) Sinon ráda, ho od ní odtrhla. „Hiroki, uklidni se, hned! Oba dva, do kanceláře!“ Sinon se sklopenou hlavou a Hiroki s funěním zamířili do kanceláře. „Napřed si promluvíme s ním…“ sykla na Sinon a postrčila Hirokiho dovnitř a práskla za sebou dveřmi, Sinon usedla na lavici a čekala. Pro Sinon to byla věčnost, i když tam ve skutečnosti čekala jen pár minut, když se dveře otevřely a Hiroki vyběhl ven a ani se na Sinon nepodíval, vzhlédla a zvedla se. Najednou se Hirako zarazil, ale neobrátil se. „Jednoho dne se ti pomstím..“ a byl pryč.

Když se za ní zavřely dveře, poznala, že je něco.. špatně, že je to ještě horší, než čekala. „Sinon..“ povzdechla si žena, co jí zachránila (zástupkyně vedoucí celého domova). Ředitelka hned navázala: „nemůžeme takové chování tolerovat.. ať už to bylo cokoliv, mezi dětmi to vyvolává.. neklid a rozepře..“ řekla nesmlouvavě, zástupkyně se na ní koukala spíše rozpačitě. „A tak… budeš muset odejít, naštěstí jsme ti už vybrali nový domov, je to jedna starší paní, určitě se ti bude líbit..“ „Ale já se s ní ještě ani nesetkala a vy mě k ní posíláte?“ Sinon koukala z jedné na druhou. Obě se po sobě podívaly a zástupkyně váhavě pronesla. „Nikoho jiného jsme narychlo nesehnaly, jsi tu už dlouho.. Sinon, měla bys být ráda, že i ty si najdeš nový domov..“ lehce se usmála. „Každopádně, zítra ráno pro tebe přijede, čeká vás dlouhá cesta..“ Sinon netušila, co tím myslela, vyběhla po schodech do svého pokoje a začala balit, co jiného jí taky zbývalo.

Nebyla ráda, že půjde s někým, koho vlastně vůbec neviděla, na druhou stranu.. o vypadnutí z toho hrozného domu plného lidí, kde jí nikdo nerozumí, jí znělo velice lákavě. Celou noc nemohla usnout, vzrušením i nejistotou zároveň. Ráno stála před dveřmi domova a ani nečekala, že by se s ní někdo přišel rozloučit, ale přišel.. Byl to kluk, kterého si mlhavě pamatovala, nikdy se jí sice nezastal, ale s tím, co jí prováděli nechtěl nic mít a nesouhlasil s tím.

Rozpačitě se podrbal na zátylku, pak k ní rychle napřáhl ruku: „jsem Shin, mrzí mě, že jsem se tě nikdy nezastal.. bál jsem se, že by pak začali šikanovat i mě, jelikož jsem také jiný…“ nejistě se na ní podíval, když mlčela, rychle pokračoval. „Moc mě to mrzí a připadám si jako hlupák, jsem zbabělec, doufám, že se budeš mít v novém domově dobře.“ Podíval se jí do očí a maličko se usmál. „Eh..“ vydala ze sebe nejdřív Sinon, potom si odkašlala a odpověděla mu: „Přijímám.. nesouhlasím s tím, že jsi nic neudělal, ale je to celkem pochopitelné, každý sám za sebe, že?“ pousmála se a otočila se, když uslyšela auto. Neodpustila mu, jen mu to řekla, aby měl klid, protože sama by na jeho místě jen tak nestála.

Byla to ta paní, která pro ní měla přijet, otočila se za Shinem, který pomalu odcházel. „Počkej, jak jsi myslel, že jsi taky jiný?“ zavolala za ním ještě. Šel dál, neotočil se, jen jí zamával. Starší paní se k ní naklonila a představila se jí. „Ahoj, jsem Yumeka Maro, vím, co jsi zač, Sinon, nejraději bych ti vše pověděla a vysvětlila, ale už musíme jet..“ na to se otočila a než stačila Sinon něco říct, zalezla do auta. Sinon si sedla vedle ní na sedadlo spolujezdce a zabouchla dveře.

Yumeka se zadívala do zrcátka na Sinon a zpustila, začala jí vyprávět, co je, kdo doopravdy je. Sinon tomu nemohla zpočátku uvěřit, podle ní se Yumeka zbláznila, snažila se otevřít dveře a vystoupit, zamčené. Yumeka dál pokračovala, spustila o tom, kdo je ona.. Ophior, ovládlala elementy. Po chvíli se Sinon uklidnila a naslouchala jí. „Víš, jakmile jsem se o tobě a tvých schopnostech dozvěděla, něco, jako kdyby mi našeptávalo, abych pro tebe jela..“ věnovala jí krátký pohled a pokračovala: „není snadné zvládnout své schopnosti sám, když ani nevíš, co jsi, pomůžu ti.“ Sinon se maličko uvolnila, stále jí však moc nevěřila. „Kam to tedy jedem?“ „Do hor…“ odpověděla jí Yumeka. Cestovaly dlouho, zastavovaly na krátké přestávky, spaly v autě. Po několika dnech jízdy konečně dojely do hor, kde měla Yumeka malou chatu.

Sinon se ulevilo, pocit klidu a svobody bylo právě teď to, co potřebovala. Pomáhala Yumece a snažila se pracovat na svých schopnostech, bohužel jí Yumeka nemohla moc pomoct, jelikož byla Ophior a moc se ve věcech Adtazů nevyznala. Jednou, když Sinon vydala do lesa na procházku, uslyšela za sebou podezřelý zvuk, něco šlo za ní!

Nakoukla přes své rameno a vduchu si připravila všechna kouzla, co ovládala (ne, že by jich bylo moc). Před ní stál vlk! *Vlk? Žádného jsem tu ještě za tu dobu, co zde jsem, nepotkala..* pomyslela si Sinon, vlk se ušklíbl v takovém „vlčím úsměvu“ a najednou se s ním začalo něco dít a před ní najednou stál Shin z masa a kostí.

„Ahoj Sinon!“ zvolal nadšeně. „Ani nevíš, jak dlouho jsem tě hledal.. a –„ „Počkej!“ zarazila ho Sinon. „Ty si sem po těch letech jen tak přijdeš a řekneš ahoj?“ *Stresabus* pomyslela si a zírala na něj, ale těžko přemáhala úsměv, přesto, že dřív na něj byla docela naštvaná, i když se omluvil, mu odpustila. „No.. jo“ usmál se na ní a pokračoval. „Dlouho jsem tě hledal, utekl jsem z domova..“ „Pojď k nám, asi bude bouřka..“ Sinon se zadívala k obloze a společně vyšli k nim domů. Tam jí vše převyprávěl, jak už nemohl v dětském domově vydržet, nikdo si ho neadoptoval a tak jednoho rána se zjistilo, že je Shin pryč.

Yumeka mezitím přišla a vše si vyslechla. „Máš kde být?“ optala se ho laskavě. Trochu nejistě se usmál, ale jinak si zachoval kamennou tvář. „Zatím ne, není to dlouho, co jsem utekl, ale ono se určitě něco najde –„ „V žádném případě, zůstaneš u nás, místa tu sice moc není, ale pro jednoho to ještě bude..“ Sinon se obrátila na svou „babičku“ a ta přikývla. „Můžeš tu zůstat tak dlouho, jak jen budeš chtít.“

Po pár týdnech u snídaně Yumeka prohlásila: „nemůžete se vše naučit sami, slyšela jsem o cechu, Cechu odvahy.. tam by vás měli naučit vše potřebné. „Cech?“ zaujalo hned Sinon a Shin se k jejímu nadšení přidal. „Ano, naučí vás tam své schopnosti plně zvládat, poskytnou vám přístřeší.“ „Kde to je?“ zeptal se Shin zvědavě. „V Tokyu“ řekla Yumeka s úsměvem, Shin se na Sinon zazubil. *Půjdem tam* pomyslela si Sinon.

Yumeka s nimi na cestu nemohla, už několik dnů před odjezdem se necítila dobře a moc lektvarů u sebe neměla, ne tolik, aby se stihla včas zotavit a auto se jako na potvoru porouchalo. Proto vyrazili Shin se Sinon sami. Yumeka se Sinon nebyly bohaté, spíš velmi chudé, Shin si s sebou vzal minimum, co měl, takže dohromady peněz moc neměli. Za pomocí jejích schopností si občas ukradli nějaké jídlo, ale jen to nezbytné. Putovali lesem, byli unavení, hladoví, kupředu je táhlo odhodlání to nevzdat.

Sinon měla celou dobu pocit, že je někdo sleduje, byla však hodně unavená, takže si ničeho zvláštního nevšimla. Postava za nimi byly celkem nenápadná, schovaná ve stínech.

„Tak tady jsi.. opět se setkáváme..“ Sinon sebou trhla, tenhle hlas by poznala kdykoli a kdekoli. Shin se Sinon se rychle otočili, stáli tváří tvář Hirokimu. Hiroki vypadal.. divně, když si všimla jeho tetování na tváři, zalapala po dechu. *Eviar.. to snad ne* probleskne jí hlavou. „Cos to proboha udělal? Seš snad úplně blbej?“ rozčílila se a Shin zatnul zuby.

„Ale kdeže..“ řekl Hiroki rozjařeně a odhrnul si vlasy, aby jim ho ještě líp ukázal. „Říkal jsem, že se ti jednou pomstím, ne? Když jsi zmizela bůh ví kam, nemohl jsem tě najít, Shin se snažil zamést veškeré stopy.., ale on, on to dokázal, našel mi tě!“ měl rozšířené oči, byl šílený.

Náhle zaútočil, v dlaních se mu objevil modrý oheň. „K zemi!“ zavelela Sinon a společně se Shinem si lehli na zem, jen tak tak se vyhnuli plamenu. Hiroki pálil dál a přitom se šíleně smál. Shin se přeměnil do podoby tygra a Sinon se připravila.

Hiroki vyvolal mrtvé duše a démon nad ním převzal kontrolu. Sinon měla co dělat, aby se proti nim ubránila, zatímco Shin šel po Hirokim. Najednou Shin v podobě tygra zařval, tenhle zvuk si Sinon pamatuje dodnes, straší jí to v nočních můrách. Hiroki měl obě ruce přiložené na Shinovém hrudníku a Shin se pokusil bránit, byl však tak vysláblý, že se na nic nezmohl.

Sinon se snažila co nerychleji setřást mrtvé duše, když se dostala k Hirokimu a Shinovi, uviděla něco, na co v životě nezapomene. Shin tam ležel, bledý a ve tváři měl prázdný výraz, byl mrtev. Shinon se ohlédla na Hirokiho, který se ďábelsky usmál, Sinon se rozzuřila, cítila se tak naštvaná a prázdná zároveň. Použila telekinezi, aby nadzvedla padlý kmen, který spadl při bouřce a hodila ho po něm, pak ho s ním mlátila tak dlouho, dokud nezemřel, rozzuřenost jí rychle opustila a nahradilo jí bezmoc a zoufalství. Mrtvé duše odešly zpět do pekla a Sinon si sedla vedle Shina. „Je mi to líto.. je to má vina..“ řekla se slzami v očích, které se přinutila zatlačit zpět a zatla ruce v pěst. Ať už si to přiznala, nebo ne, Shin byl její kamarád, i když by to na začátku, kdy na něj byla naštvaná, že se jí nedokázal zastat, nečekala. Byl její přítel, její jediný přítel. Postupem času se do něj zamilovala, ale ani jeden tomu druhému své city neřekl.. *A teď je pryč* pomyslela si hořce. „Tohle se už nikdy nestane.. už žádné ztráty..“ zašeptala.

---------------------------------------

Rozhodla se dodržet cíl, pro který se Shinem šli, stát se členy Cechu a naučit se plně ovládat své schopnosti. Shinova smrt a celkový pobyt v domově jí změnil.. z dřívější usměvavé holky se stala vážná dívka, která si jen tak nikoho nepustí k tělu. Často má noční můry, kde slyší Shinův řev a pronásledují ji mrtvé duše.

Obrázky:

Citát: "Život není nic jiného než hra, kterou většina z nás prohraje."

Atributy:
Síla: 19 B
Magická síla: 26 B
Rychlost: 45 B
Obratnost: 42 B
Odolnost: 22 B
Inteligence: 64 B
Zručnost: 10 B

INVENTÁŘ

Coiny: 0
Předměty: ---